La paradoja de la góndola (del supermercado, no de Venecia), que no existe y acabo de acuñar, establece que la frustración generada por el tiempo perdido eligiendo un producto es directamente proporcional a la irrelevancia de esa decisión para nuestras vidas. Dicho de otro modo, es lo que pasa cuando uno se queda mirando bidones de lavandina sin saber cuál llevarse. Poco puede variar entre una fórmula de hipoclorito de sodio y otra cuando lo que interesa es su poder de desinfección, y sin embargo ahí nos quedamos, mirando y comparando bidones como si fueran chocolates suizos.
Pero siglos antes de la existencia del supermercado como lo conocemos vivió Jean Buridan, filósofo francés que defendía la existencia del libre albedrío y afirmaba que es posible tomar cualquier decisión utilizando la razón. En respuesta, algunos críticos de su postura imaginaron la situación de un asno frente a dos montones de heno que, ante la duda infinita de cuál es el más apetitoso, no puede decidir y muere de hambre.
Se trata, según algunos, de una paradoja, ya que pudiendo comer no lo hace porque no puede decidir qué montón es más conveniente (ambos montones le parecen iguales). Pero lejos de hacerme pensar sobre el rol de la razón en la toma de decisiones, a mí esta historia me despierta una pregunta sobre el asno. Y lo que me pregunto no es qué hace o no el asno, sino qué sabe. Y, más específicamente, si sabe que no sabe cuál es la mejor decisión posible.
| Winning entries could not be determined in this language pair.There was 1 entry submitted in this pair during the submission phase. Not enough entries were submitted for this pair to advance to the finals round, and it was therefore not possible to determine a winner.
Competition in this pair is now closed. |
Paradox gondoly (supermarketu, nikoli Benátek), která neexistuje a kterou jsem právě vytvořil, ukazuje, že frustrace způsobená ztrátou času při výběru produktu je přímo úměrná irelevantnosti tohoto rozhodnutí pro náš život. Jinými slovy, to se stane, když zíráte na plechovky bělidla, aniž byste věděli, kterou si vzít. Málo se může lišit mezi jedním vzorecem chlornanu sodného a druhým, když záleží na jeho dezinfekční síle, a přesto tam zůstáváme, hledáme a porovnáváme kanystr, jako by to byly švýcarské čokolády. Ale století před existencí supermarketu, jak ho známe, žil Jean Buridan, francouzský filozof, který hájil existenci svobodné vůle a tvrdil, že je možné učinit jakékoli rozhodnutí pomocí rozumu. V reakci na to si někteří kritici jeho postavení představovali situaci osla před dvěma hromádkami sena, které tváří v tvář nekonečným pochybnostem o tom, které je nejchutnější, nemůže rozhodnout a umírá hlady. Podle některých je to paradox, protože když může jíst, nedělá to, protože se nemůže rozhodnout, která hromádka je výhodnější (obě hromady vypadají stejně). Ale zdaleka mě to nepřimělo přemýšlet o roli rozumu při rozhodování, vyvolává to u mě otázku ohledně osla. A co se mě ptám, není to co dělá nebo nedělá osel, ale co ví. A konkrétně, se ví, že neví, jaké je nejlepší možné rozhodnutí. | Entry #33472 — Discuss 0 — Variant: Not specifiednone
|