Kdysi jsem četl, že někteří lidé mluví proto, aby skryli své úmysly, ale ze zkušenosti můžu říct, že většina lidí spíš mluví, než myslí.
Obchodník by se měl při hovoru omezit pouze na strohá fakta. Měl by:
Mít co říct.
Říct to.
Přestat mluvit.
Řekneš-li něco, aniž bys věděl, cos chtěl říct, a pokračuješ v mluvení i potom, cos to dopověděl, může díky tobě skončit obchodní firma u soudu nebo pod mostem. Přičemž od soudu je to pod most už jen kousek. Mám právní oddělení, které stojí spoustu peněz, ale chrání mě před právními spory.
Když voláš s přítelkyní nebo mluvíš s přáteli při večeři, můžeš klidně mluvit květnatě a zeširoka a ještě to prokládat vtipy, ale v práci bys měl mluvit stručně a bez okolků. Přeskoč úvod, vynechej závěr a přestaň mluvit, dokud není pozdě. Mluv rázně a k věci a neodbíhej od tématu, mlácení prázdné slámy přenechej ostatním. Buď ke každému stejně zdvořilý. To nejdůležitější řekni uprostřed. Trochou omáčky předtím a potom samozřejmě nic nezkazíš, pokud je ovšem dotyčný na omáčku zvědavý.
Taky si pamatuj, že je snazší vypadat moudře, než mluvit moudře. Mluv méně než ostatní a místo mluvení víc poslouchej. Protože když člověk poslouchá, nemůže na sebe nic prozradit a druhého tím utvrdí v jeho ješitnosti. Většina mužů ti poví všechno, když projevíš zájem. Většina žen ti to řekne, i když budeš jenom přikyvovat. Platí, že peníze mají moc, ovšem nesmí to jejich majitel dávat příliš najevo, to je každému proti srsti. Chudý člověk, i kdyby se stavěl na hlavu, nikoho ze židle nezvedne.